Stopem

Stopem

Mám zkušenost se stopováním na poměrně krátké tratě, dříve jsem chtěl jet stopem i do zahraničí, ale nakonec z mých plánů sešlo. Měl jsem jen svou trasu ze školy a zpět, kdy jsem jezdil z Kroměříže do Hradce Králové.
Někdy to byly cesty zábavné, jindy jsem strávil i několik hodin na silnici se zvednutým palcem, aniž by mi kdokoli zastavil. Mnohokrát jsem si stopnul řidiče, který mě vysadil na začátku velkého města, jako Olomouc, nebo Přerov, a já jsem musel na druhý konec pěšky. Potkal jsem i mnoho zajímavých lidí, kteří stopovali se mnou. Jedna holčina mě naučila otevírat lahvové pivo zuby, čehož jsem hned vzápětí nechal, protože jsem měl vždy o své zuby starost.
pes stopař
Zajímaví byli i řidiči. Jeden z nich, občan německé republiky, mi začal vyprávět o tom, že ty naše silnice jsou opravdu hrozné. Samý výmol, vyjeté koleje, a samá zatáčka. Byl zvyklý na jejich plynulé dálnice. Ovšem já jsem mu odvětil, že naše silnice mají jednu nespornou výhodu, že totiž drží řidiče ve střehu, a ten tak neusne za volantem.
Mnohdy jsem byl takovým tichým společníkem, který neměl co vyprávět svému přepravci. Vždy mně to bylo líto, protože jsem se chtěl alespoň nějak odvděčit za dobrou vůli, kterou mi projevil.
Protože jsem měl dlouhé vlasy, občas mi zastavovali i lidé, kteří předpokládali, že jsem žena. Byla to nesporná výhoda, která mi ušetřila mnoho hodin stopování, ale pak jsem musel přetrpět jejich rozčarování z objevení toho, že mě asi nebudou moci okouzlovat a jinak se těšit z mé společnosti.
stopař na kufru
Stopování však není jenom legrace. Jednou jsem si přisedl k řidičovi, se kterým již na první pohled nebylo něco v pořádku. Po cestě se rozvyprávěl, že jede z oslavy bratrových narozenin a chlubil se tím, kolik toho dokázal před tím, než usedl za volant vypít. Jeho machrování vyvrcholilo, když jsme projížděli tunelem, kde byl zákaz předjíždění a pravotočivá zatáčka za kterou nebylo vidět a on ho skoro celý projel v protisměru. Když jsem vystupoval, děkoval jsem Bohu, že ještě žiju.
Každopádně je stopování dobrodružství, které se může a nemusí vyplatit, a záleží na každém z nás, jestli jsme ochotní takto riskovat pro získání nových zážitků.