Civilní oblečení řádových rytířů mělo, stejně jako to bojové, dána přesná pravidla. Roku 1259 ustanovuje papež Alexandr IV. barevné rozlišení pro oba časy. Jak pro mírový, tak pro válečný. Zatím co v poli na sebe Johanitský rytíř bere barvu červenou, v civilním životě mu i nadále zůstává barva černá.

Co tedy nalezneme v civilním šatníku řádového bratra na přelomu 13. a 14. století?

Jako spodní prádlo mu slouží běžné odění jeho doby. Lněná režná, či bílá košile a bruchy téže barvy a z téhož materiálu.

Na nohy obléká rovněž nohavice bílé či režné barvy ze lnu. Má i jedny teplé vlněné určené pro chladná zimní období.

Následně si bere dlouhou košili zvanou cotte. Opět bílá či režná barva a lněný materiál.

Jako svrchní část oděvu a hlavně jako první viditelný odznak příslušnosti k řádu a službě Bohu nosí černou sutanu s bílým křížem uprostřed hrudi. V letních a teplých měsících je tato sutana lněná, pro zimní období opět vlněná.

Na hlavě nosí bílý čepec přes který si nasazuje bílou jarmulku. Dle některých bychom měli spíše říkat baret.

Jako poslední část oděvu používá bratr třičtvrtě, či celokruhový černý, vlněný plášť s bílým křížem na levé straně hrudi. V létě je jeho funkce spíše společenská, v zimně opět i praktická.

Vzhledem i k časté péči řádových bratrů o nemocné a raněné byl zapotřebí i nějaký pracovněji laděný oděv. K tomu sloužila prosta bílá lněná róba, která se pouze nasadila přes svrchní sutanu.

Málokdo zřejmě ví, že mezi povolené, nicméně v našich podmínkách dost netradiční pokrývky hlavy patřil i bílý turban. Tato varianta pokrytí hlavy příslušníka křesťanského řádu vznikla pouze z čistě praktických důvodů a díky působení řádu ve Svaté zemi. Turban byla běžná pokrývka hlavy v pouštních zemích.