Výstroj

Povinná výstroj a výzbroj pro členy projektu je blíže popsána v samotných stanovách. Zde se podíváme na zbroj oné doby spíše z celkového hlediska. Časové období mezi lety 1275-1330 se nese v duchu velkých změn hlavně co se rytířovy zbroje týkalo. Byl to čas pozvolného přechodu od tehdejší běžné drátěné zbroje k celoplátovému brnění, nám známému z husitských válek. Podívejme se tedy na takového rytíře od samého počátku námi udávaného období trochu podrobněji.

  1. Na počátku oblékání má rytíř na sobě tehdy běžné spodní prádlo zvané bruchy. Jsou to krátké trenýrky s tkanicí v pase a na spodním okraji nohavic.
  2. V další fázi na sebe rytíř bere lněnou halenu jako doplněk spodního oděvu. V řádovém pojetí je to běžná, prostá halena s dlouhým rukávem a šněrováním u krku.
  3. Po té si rytíř natahuje nohavice. Na rozdíl od běžně nošených nohavic jsou tyto vyrobeny z poněkud silnějšího materiálu, protože jsou určeny pod drátěné nohavice. V některých místech, eventuelně celé, mohli být i prošívané. Rytíř si je uvazuje vpředu nebo i po stranách za tkanice k pasu.
  4. Na přední stranu nohou, přes holeně a nárty, si rytíř pomocí řemenů připevňuje kožené chrániče…
  5. …a na vrchní část těla obléká tzv. gambeson, čili prošívanici. Ta chudším bojovníkům většinou sloužila už sama o sobě jako ochranná zbroj. Zapínání gambesonu se mohlo lišit a mohlo být umístěno jak v předu, tak vzadu.
  6. Na ruce si bojovník připevňuje kožené chrániče předloktí…
  7. …a na hlavu si nasazuje vycpávanou, prošívanou čapku zvanou batwat.
    Takto je rytíř připraven k obléknutí drátěné zbroje. Prošívané součásti spodního oděvu sloužily nejen jako opatření proti otlačeninám od kroužkové zbroje, ale hlavně jako tlumící ochrana před údery těžších zbraní jako byly nejrůznější kyje, palcáty, kropáče nebo kladiva. Tato spodní část zbroje zůstává po celou dobu našeho období prakticky bez větších změn.
  8. Stejně jako v první fázi látkové i nyní rytíř natahuje na nohy nohavice. Tentokráte už ovšem drátěné. Rovněž ty přivazuje za řemeny k pasu. Nohavice mohly být upleteny buď vcelku, s kompletním zadním rozparkem, nebo jako v našem případě pouze s krátkým rozparkem v místě Achillovy paty. Tyto rozparky se po obléknutí stáhly tkanicemi aby nohavice kompletně obemkla nohu bojovníka.
  9. Přes takto zajištěné drátěné nohavice se natahují ještě krátké, pod kolena sahající zesilující prošívané nohavičky, které se rovněž přivazují k pasu. Koncem 13. století se na kolena bojovníka již začínaly připevňovat i první kovové části zbroje a tou byly kovové myšky.
  10. Nyní přichází na řadu obléknutí nejtěžší části rytířovy zbroje, a tou je drátěná košile. Má dlouhý rukáv zakončený drátěnou pěstnicí a celkovou délku cca do poloviny stehen. Kvůli jízdě na koni má košile vpředu a vzadu rozparky.
    V místě dlaně má rytíř v kožené palcové rukavici, která je součástí drátěné košile, svislý průřez, který mu v případě nutnosti umožňoval prostrčit ven holou ruku.
  11. Přes hlavu si nyní rytíř natahuje plátovou vestu. Je to kožená vesta, na spodní straně pokrytá přinýtovanými pásy plechu, a ještě více zesilující ochranu rytířova trupu. Z takovýchto vest se postupem času vyvinou tzv. brigantiny.
    Po celé naše období (1275-1330) se však můžeme setkat ještě s jinou alternativou zesílené ochrany trupu. A to sice druhou prošívanicí oblékanou přes drátěnou zbroj. Tato druhá prošívanice už má pouze krátký rukáv a zapínání výlučně vzadu. V počáteční fázi bývala běžnou součástí rytířovy zbroje. S nástupem plátových vest se stále častěji stávala vybavením chudších bojovníků.
  12. Na lokty si rytíř připevňuje další součásti prvních kovových doplňků…
  13. …a přes batwat nasazený na hlavě natahuje drátěnou kapuci sahající až na ramena. Ta byla někdy nasazována až v další fázi, po obléknutí varkoče.
  14. Dále na sebe obléká tzv. varkoč, což byla bojová suknice. Její první varianty se objevily ve Svaté zemi a její účel byl opět několikerý. Za prvé chránila rytířovu zbroj před přílišným rozpalováním sluncem a za druhé určovala, buď použitými barvami, nebo přímo použitým erbem, rytířovu heraldickou příslušnost (to pochopitelně v případě světských rytířů), což nebylo v bitevní vřavě vůbec ku škodě.
  15. Na závěr se bojovník přepásává mečem a dýkou, na hlavu si nasazuje přilbu a do ruky bere dřevěný štít potažený tvrdou kůží nebo plátnem.

V těchto letech se hojně používala tzv. hrncová přilba. Byla to mohutná přilba snýtovaná z několika kusů plechu s úzkými průzory pro oči. Pod touto přilbou se většinou nosila ještě tzv. kalota, což byla malá půlkulovitá přilba. Zhruba na přelomu 13. a 14. století přechází přilba hrncová v přilbu kbelcovou. V případě pádu z koně rytíř těžkou kbelcovou přilbu, kterou měl připevněnou na řetěz k opasku, shazoval, a bojoval pouze v lehčí kalotě, nebo později v konické přilbě, zvané lebka. Další oblíbenou přilbou v těchto letech byl anglický klobouk. Nechránil sice tak dobře jako hrncová nebo kbelcová přilba, ale vyvažoval to mnohdy důležitější vlastností, a to sice ničím neomezeným výhledem při boji. Rovněž se v tomto období začaly objevovat první varianty bascinetů alias šlapů.

Štíty se už v této době už nejsou tak veliké jako mandlové štíty dřívější a jejich velikost se během let zmenšuje.

Rovněž se v tomto období začínají objevovat první kovové doplňky drátěné zbroje, a to hlavně na nejchoulostivějších místech bojovníka, a sice kloubech. Lokty a kolena kryjí tzv. myšky. Na ramena se připevňují kovové destičky ailetty, které mimo zmiňovaných ramen kryjí i bojovníkův krk. Čím více se po časové ose přibližujeme roku 1330, přibývá i dalších železných částí zbroje a tak v závěru můžeme vidět i první plátové rukavice, anatomicky kované plechy kryjící kupříkladu lýtka nebo paže bojovníka. A konečně v bitvě u Kresčaku roku 1346 už můžeme pozorovat první náznaky celoplátových zbrojí.

Další částí ochranné zbroje užívané v tomto období, jsou faléry. Jedná se o kované kovové destičky kruhového tvaru s vrtáním uprostřed. Překrývajíc se jedna přes druhou se našívaly na podklad z tvrdé kůže. Připevňovaly se přes drátěnou zbroj a sloužily jako zesílená ochrana rukou, nebo nohou bojovníka.

Toto je tedy stručný popis výstroje rytíře z období 1275-1330. Pochopitelně rytíři na obou koncích daného časového spektra mohu být značně rozdílní, ale různým použitím, či naopak nepoužitím nejrůznějších doplňků zbroje není větší problém je časově plně sladit. Rovněž musíme brát v potaz fakt, že co byla novinka v tehdejších Čechách, už mohla být zcela běžná, několik let užívaná část zbroje kupříkladu v Itálii.

Výzbroj

Zatím co vývoj u defenzivních prostředků pro boj šel kupředu velice rychle, v případě těch ofenzivních už to tak zdaleka neplatilo.

Základní zbraní rytíře po celá léta 1275-1330 byl meč. Jeho vývoj zdaleka nebyl tak revoluční, jako v případě zbroje a změn prodělal za toto období poměrně málo. V roce 1275 už definitivně mizí ořechový tvar hlavice a je nahrazován mincovým tvarem, který se prakticky beze změn udrží až do roku 1330 a dále. Čepel se mírně prodlužuje a díky rozšiřujícímu se užívání meče i jako bodné zbraně se stále více zašpičaťuje její konec. Příčka je buď rovná, nebo se její konce stáčí k čepeli meče

Kroužkové brnění kombinované s prošívaným kabátcem a plátovou vestou dokázalo velmi dobře odolat sekům vedeným mečem, a tak se hojně užívaly i zbraně úderné. Silný úder vedený palcátem nebo kropáčem sice brnění vydrželo, ale nedokázalo zabránit kupříkladu zlomení kosti, nebo pohmoždění kloubu.

Dýky se zpočátku konstrukčně velmi podobají mečům. Postupem času se ale zmenšují a zeštíhlují. To se děje z velice prostého důvodu a sice, že se začínají stále více uplatňovat jako dobíjecí zbraně. V případě rytířova pádu z koně nutně následovala jistá doba otřesu a snížené bojovníkovy pozornosti. To mnohdy stačilo k tomu, aby jeho opěšatělý protivník této chvíle využil a pomocí úzké dýky spadnuvšího rytíře „dorazil“. Tvar čepele dýky se stále více přizpůsoboval tomu, aby lehce pronikl a roztrhl kupříkladu kroužek ochranné zbroje, nebo snadno prošel skrz hledí těžké přilby.

K výzbroji rytíře neodmyslitelně patřilo rovněž těžké, 3-3,5 metru dlouhé kopí.

Toto byl tedy stručný nástin toho, jak vypadal rytíř v letech 1275-1330. Veškerá jeho výstroj
a výzbroj se pochopitelně odvíjela od jeho bohatství, prestiže nebo země původu.

Prameny:

  • Petr Klučina, CSc., PhDr. Richard Marsina, DrSc., PhDr. Andrej Romaňák, CSc. – Vojenské dějiny Československa 1.díl, Naše vojsko 1985
  • Petr Klučina, CSc. – Zbroj a zbraně, Paseka 2004
  • Leonid Křížek, Zdirad J. K. Čech – Encyklopedie zbraní a zbroje, Libri 1997
  • David Nicolle – Knight Hospitaller 1 a 2, Osprey publishing 2001
  • Petr Klučina, CSc, Pavol Pevný – Arma defensiva, Slovart 1992